Teď seš nejvíc ženou ze .všech svých žen

Naplněná krásou

Vteřinou i dnem

To co vidím

Před usnutím

Přestupnej je den

Seš mým pohnutím

Možná netušíš

Co všechno znamenáš

Nevíš

Že seš můj

Můj Otčenáš

A Nevíš

Že seš

/:Ženská co na každým rohu chlapi jen tak nenajdou

Ženská co na každým rohu chlapi jen tak nenajdou:/

Ten pohled stačil jednou jedenkrát

Já byl v pasti

A ty mohla sis hrát

Ten pohled cejch do mě vypálil

Měla jsi mě v hrsti

Ale já, já se nebránil

Bylas nejlepší, kterou jsem znal

Nevíš

ostatní nebyly nic

Ty byla jsi dál

A nevíš

Že seš

/:R:/

za pár chvil
až se znova narodím
bez tušení
že jsem tady už byl
vtrhnu do života
a roztančím
v netušenou chvíli
novej vír

bez paměti
bez paměti
na všechno dobrý
o čem jsem snil
bez paměti
bez vzpomínky
na všechny lidi svý
a jak jsem žil

co bych ale chtěl
a to se asi nedovím
do jakých cizích těl
se kdo narodil
v kom najdu kamarády
abych je pozdravil
někde na ulici
až budu mít splín

že jsem bez paměti
bez paměti
se znova narodil
a dál
jsem bez paměti
bez vzpomínky
že jsem tady už byl
a že tě znám

a že tě mám

za pár chvil
až se znova narodím
tak si pamatuj
že to zase roztočím…

znavená

z těžkých bojů

rozdáváš

svou sílu

každej den

a dál

věříš dál

zbavená

všeho strachu

proměnná

v kopcích prachu

neváháš

v boji

seš jako král

v čele armády

přesvědčení

neohrožená

svůj sen sníš

/: jak Johanka z Arku

svůj osud v rukou máš

odvážná zůstáváš

jak Johanka z Arku

aspoň chvíli svět

podle sebe máš

pravdu přijímáš

Jak Johanka z Arku :/

jak oheň

tmu poráží

odvahou proměníš

každej den

a dál

kráčíš dál

v čele armády

přesvědčení

neohrožená

svůj sen sníš

Stín

těžkejch zdí

historie

posledních

pár set let

a v tom my

veselí

ale nemoudří

neschopní

se poučit

z vlastních

bolestí

bez radosti

mezi dny

z každodenních

obyčejností

Ještě máme dost času

aspoň něco najít

ještě máme dost času

nezabloudit

/: Jsme věční

hledači

bez možnosti

se ubránit

chvílím

prázdnoty

celý roky

já i ty :/

V polích

plodnosti

fantazie

myšlenek

rodí

se neřesti

slušní jsme jen

navenek

jsme silní

u stolu

v řeči

velkých gest

ale slabí

v prostoru

pravdy

a těžkých cest

/: Jsme věční

hledači

bez možnosti

se ubránit

chvílím

prázdnoty

celý roky

já i ty :/

Nejdřív to tak nevypadá

otevřenou náručí

tváří přátelskou

čas vítá nás

netančí ani nespěchá

povahu má proměnnou

ale moudří

varují nás

Ať nezapomenem

nezapomenem

nezapomenem

/:Že jsme jeden oceán

jedna voda

jedno tělo

jeden oceán

jedna duše

jedno všechno:/

jako věc nepotřebnou

co nikdo nehlídá

krájí život náš

na kusy pak roztrhá

roky ukolébou

zotročí tě vteřina

však to znáš

kdo dneska nespěchá

A pak zapomenem

zapomenem

zapomenem

/:Že jsme jeden oceán

jedna voda

jedno tělo

jeden oceán

jedna duše

jedno všechno:/

Už stalo se tolikrát

Já chtěl jsem spát

Ale všechno bylo marný

Čas jako by neexistoval

Přitom mi spánek vzal

Ale všechno bylo marný

Ze všech melodií co znám

Tyhle na věky v hlavě mám

Všechny co napsal

Zloděj nocí

Ale obyčejný věci

Pár dobrejch slov

Všichni, co jim věřím

Že svou duší

zabíjejí ve mě zlo

Nejsou marný

Nejsou marný

Někdy je to pohlazení

Pak naděje a napětí

Ale stejně je to marný

Tak mění se ve vězení

Ta neodbytná věta

Stejně je to marný

Ale obyčejný věci

Pár dobrejch slov

Všichni, co jim věřím

Že svou duší

zabíjejí ve mě zlo

Nejsou marný

Nejsou marný

Už stalo se tolikrát

Já chtěl jsem spát

Ale všechno bylo marný

Tenhle hotel

stále ještě míjím

mlčící okna

můj svět odráží

Bílou postel

Tebe v ní matně vidím

Všechno jsi mohla

v hotelu lacinejch vitráží

/: Ale doteky a vůně se nezapomínaj

Ale doteky a vůně se nezapomínaj

Je to bohatství dobrodruhů :/

Starej dům

Stejně starej hoteliér

Všechno vidí

Ale neviděl nic

Odpověď snům

Můj pocitovej interiér

Vzrušení sdílí

Hotel lacinejch vitráží

/: Ale doteky a vůně se nezapomínaj

Ale doteky a vůně se nezapomínaj

Je to bohatství dobrodruhů :/

Napsal jsem na konci zprávy

Po přečtení spalte

A ten popel

Ať veme vítr

Život je krátký

Hned končí zas

A nebude to vítr

Kdo odvane

Těch nemnoho chvil

Kdo ukončí

O čem jsi snil

Napsal jsem na konci zprávy

Po přečtení spalte

Byla o touze

Být jen s tebou

Život je krátký

Hned končí zas

A nebude to vítr

Kdo odvane

Těch nemnoho chvil

Kdo ukončí

O čem jsi snil

Tak dotkni se mojí tváře

A podej mi aspoň dlaň

Seš každodenní záznam mýho kalendáře

Já v sobě tě mám

Tak dotkni se mojí tváře

Napsal jsem na konci zprávy

Po přečtení spalte

Ten život byl z lásky

A teď bere si ho vítr

Po přečtení spalte

Něco se ve mně hádá
rozhodnutí nenacházím
jako bych byl váha
a hlasům v sobě nevěřím

pravá nebo levá
najít správnej směr
rozcestník to nemá
sám bych nevěděl

kdo mi odpoví
jestli danej osud mám
kdo ví
možná jsem osud sám
kdo mi odpoví
kdo mi odpoví

kolik rozhodnutí
mě ještě čeká
člověka to nutí
být jak řeka
líně korytem plout
bez nesnází
někdy jako bloud
na jistotu sázím

tak letím
jindy padám
zatím nevím
ale hledám

kdo mi odpoví
jestli danej osud mám
kdo ví
možná jsem osud sám
kdo mi odpoví
kdo mi odpoví

přijde to samo
dobrý nebo zlý
neznámou cestou
smířenej a vím

že se nedovím
jestli danej osud mám
jestli já
nejsem osud sám
už se to nedovím
i tak to přijímám